VYDESTILOVANÁ REALITA

Realita je všude přítomná tak jako prostor a čas. Člověk sám sebe nemůže vyčlenit se sebe samého. Naproti tomu, může pracovat na změnách v sobě samém.  Vědomí je právě tím klenotem, tou příčinou, díky které má člověk možnost na vše nahlížet prizmatem sebe sama. Ale to se stává právě kamenem úrazu, neboť podle známého rčení „Kolik lidí, tolik světů“, máme každý zcela individuální a čistě jedinečný pohled na svět. Člověk odkrajuje, co nechce, a přidává to, co se mu právě hodí. Vzniká jakýsi slepenec, v lepším případě kříženec, reality a člověka. Už nejsme přes veškerý balast, který je v nás a kolem nás, realitu ve své takovosti schopni pocítit, nahmatat a zažít. Jsme tak zaprášeni, plni usazenin, letitých nánosů, zatíženi dědičným a kdoví jakým ještě hříchem, že ač se v realitě brodíme, málokdy se stává, že bychom ji procítily ve své takovosti.  

 

Pokud bychom počali s hypotetickou destilací reality, mohli bychom se podívat, co nám zbyde na jejím dně, co všechno neprošlo. Možná je to právě smrt, která bere „vše“ a na nic si nehraje.

 

 

 

Z knihy ...

 

 




  ZPĚT   Zpět na předchozí stránku