Trajektorie osudu

To věčné pinožení, šalba a klam, které se stávají těžkým břemenem, pro kohokoliv z nás je tak dovedně popsáno J. A. Komenským v knize Labyrint světa a ráj srdce „Svět jest plný Maret, běhajících a těkajících pachtujícíc se a shnánějících ze všech stran avšak dosti nikdy nemajících“. Od doby, kdy se naposledy nadechnul J. A. Komenský, proteklo sítem času, mnoho staletí, avšak nezměnilo se nic.  Stigma neustálého pachtění a honění se je neustále v člověku jaksi zakořeněno. Jedná se možná o jakousi setrvačnost, která se snaží zachovat v tom stavu, v jakém se právě nachází.

 

Drážděný systém reaguje velmi silně na slabě impulsy, je ovšem nutno mu přesně vyhovět ve frekvenci. Blíže se to dá popsat ve formě strun u hudebního nástroje. Nejsou-li dvě struny přesně naladěny na stejný tón, efekt rezonance nenastane. Druhá struna se od první nerozezní.

 

Pokud si člověk nebude schopen uvědomit veškerou dočasnost a pomíjivost světa, čili bude se stále opírat o své růžové brýle, nachází se v zakleté kružnici, tak jako Pavouk, který nereaguje na mouchu, ale na vibrace.

 

 

 

Z knihy ...

 




  ZPĚT   Zpět na předchozí stránku