Sofistikovaný kanibalismus

 

Kouzlo slova demokracie, které se tak rádo skloňuje, a které si vkládají do úst tak často představitelé politické moci pořád zabírá a neztrácí na lesku.

 

Billboardy jsou nestydatě popsány hesly typu: nelhat, nekrást, jít dobrým příkladem, demokraticky, napravo, nalevo, apod. Existuje pro to výraz „SLIBOTECHNA“ a přesně tím také politické strany jsou. Staly se jakýmisi továrnami na sliby; staly se obratnými obchodníky s komoditou, kterou člověk v životě neviděl a v životě neuvidí; staly se také mistry v obchodu s NADĚJÍ.

 

Každá kvalitní firma se přece prezentuje před zákazníkem s tím, co už vytvořila. Architekt budovami, které postavil, malíř obrazy, designér designem , filosof myšlenkou, spisovatel knihou, vynálezce patentem a tak dále. Jen blázen by si kupoval sliby. Kdy už konečně přijde doba, která se určitě nebude skrývat pod názvem demokracie, doba kdy se bude volič rozhodovat na základě konkrétních příkladů a hmatatelných výsledků. Cožpak jsme NÁRODEM hlupců a GUMÁKŮ. Cožpak se lidé necítí jaksi uraženi a ponižováni.

 

Ano věřím, že spousta inteligentních lidí mávne nad tím vším rukou, nebo se i zasměje. Možná jste vlastníkem docela úspěšné firmy, anebo jste poctivý živnostník, máte dvě nebo jedno děťátko. To poslední co byste chtěli je se pouštět do politiky. Ale jste  to právě vy, inteligentní a úspěšní  lidé, kteří by se měli chopit kormidla veřejných funkcí a vymést ten Augiášův chlév.

 

Co řeknete svým dětem, až vyrostou? Že politika je špína a samá korupce. Že s ní nechcete mít nic společného.  A co když se zeptají dětičky – „Máme přece demokratické volby tatínku“ A vy řeknete s pýchou v zádech „K volbám nechodím, není na výběr“. Chyba lávky! Je třeba se nad tím ještě zamyslet. Je to tak nenápadné, tak jemné, že si to možná ani neuvědomujete ale velmi zlehýnka a polehoučku je osekávána vaše svoboda, hodnoty se vymílají a ztrácí, jaksi se nivelizují. Většina lidí si dokonce myslí, že slovo svoboda je synonymem slova demokracie. My všichni jsme,  ať už vědomě či ne, tichými společníky politických stran, které  s mravenčí pílí, a s apetitem afrických kobylek, se podílejí na nehorázném rozkladu českého státu. Není snad ironií osudu, že se budova, která původně sloužila k výchově chudší šlechty, se nakonec stala líhní tunelářů a zlodějů. Jen snad
MEFISTOFELES mohl vymyslet název STRAKOVA AKADEMIE.

 

Na politickém trhu se soutěží o voliče: od modré přes oranžovou až k červené. Chybí mi tu už jen barva černá, barva která bere všechno a na nic si nehraje. Mám tak trochu obavy, aby vše nezašlo nakonec tak daleko, jako ve fejetonovém románu od Karla Čapka „Továrna na absolutno“.

 

 

 

Z knihy ...

 




  ZPĚT   Zpět na předchozí stránku