Byl-li někdy vůbec bůh, tak v doupěti nářků a stížností, kterému se říká kostel nikdy. Kněží se modlí a volají po zázraku: „Bože zachraň nás, buď vůle tvá, neboť ta zlá se rozrostla do všech pater světa a není stínu, ve kterém by se neodrážel Ďábel, amen.“

 

kostely

 

Kostely mají otevřenou ránu, která se nemůže zacelit žádnou z modliteb a víra v boha je hluboce zaražena do lidských těl. Ale je to Člověk a ne bůh, který může pomoci.

 

Kříž je vůbec oblíbeným symbolem utrpení a spravedlivého boje, ale ve jménu kříže se rozbíjejí civilizace.

 

Je třeba vytáhnout všechny kříže z těl kostelů, a těmito meči zabodnout harpyji víry, která v nich sídlí. To ona rozděluje svět a směje se za závěsem.

 

Říká se přece, že ztracený klíč ke svému srdci může člověk nalézt i tou nejlacinější svíčkou.

 

Bůh se narodil z „kávovým znamínkem“ a skrze člověka se chce očistit, a pokud se budou bůh a člověk o sebe vzájemně třít, bude boj.  



  ZPĚT   Zpět na předchozí stránku