vepř

 

Většina lidí zalézá do stáda, ve kterém je člověk chráněn ze všech stran a nemusí spotřebovávat tolik energie, a kde nemusí přemýšlet. Hlavně být uprostřed co možná nejdále od okrajů a hran, ze kterých by mohli vypadnout ven do prostoru mezi vlky. Masa dává mase vznik. Hromada těl natěsnaných na sebe přináší pro stádní povahu bezpečí a teploučko. Je to strach co je drží pohromadě. Ale venku mimo stádo na ně na všechny čeká výzva. Výzva být sám sebou. Dělat opravdu věci, které chci a uvolnit se ze sevření věcí, které nechceme. 

 

Vše co člověk zná a poznává, poznává v kontrastech a pokud žije ve stádě poznává pouze zákonitosti stáda. Chovat se stejně, neptat se proč a hlavně nevybočovat do stran. Co je mimo stáda je nebezpečné. Člověk je přímo sevřen okolnostmi a domnívá se, že nemůže jinak. Někdo tomu říká osud jiný náhoda další by řekl, že to je prostě tak a jen pokrčí rameny.

 

Celková energie ve vesmíru je konstantní a tedy nemůžeme energii ani vytvořit ale ani zničit.  Energii můžeme pouze transformovat.  Nahromaděná energie stáda se dá přeměnit do něčeho, co stádo přesahuje; do individuality. Je to jako s elektronem, který se pohybuje na své dráze a pokud se chce dostat dále od jádra potřebuje k tomu dodatečnou energii. Musí vynaložit určité úsilí (impuls, aby se mohlo stát něco vyššího). Pokud se pohybuje elektron směrem dolů k jádru, energii naopak vydává (stává se něčím nižším).

 

Je potřeba výstřelů nad hlavy stáda, aby se ona masa rozeběhla do všech světových stran. Je potřeba určitého konkrétního a léčivého impulsu. Ale není léku bez určité dávky hořkosti.   Masy vyžadují konkrétní, jednoduché představy, chápou jen povrchní souvislosti a jsou málo přístupné logickému usuzování.



  ZPĚT   Zpět na předchozí stránku