Homo SchizofrenikHomo Schizofrenik

 

Jsou dva mosty, přes řeku. Po jednom se přejít na druhý břeh dá, po druhém ne.

 

Most, po kterém se přejít nedá, se zrcadlí v řece a reprezentuje něco, co není, ale zároveň existuje.

 

Odlesk mostu ve vodě se s každou vlnkou proměňuje.

 

Nemůžeme říci, že není, přece jej vnímáme, ale taky nemůžeme říci, že je, protože je to pouhým odrazem.

 

S mosty je to jednoduché. Nikdo nepůjde na druhý břeh po jeho odrazu.

 

Ale přesto všechno je celý svět a celý vesmír pouhým zrcadlením.

 

Když svlékneme mozek do naha, z jeho myšlenek a ustálených zvyků dostaneme se k emocím, ze kterých je utkán člověk.

 

Dostaneme se do jádra jádra. Do středu středu. Dostaneme se do světa, ve kterém existuje pouze změna a chvění.

 

Zrcadlení se stává realitou a realita iluzí. 

 

 

 



  ZPĚT   Zpět na předchozí stránku