Dokazovat že Bůh existuje, se považuje i v dnešní době za výsměch a drzost. O něčem takovém jako je Bůh se přece nepochybuje. Pokud něco musíme dokazovat, musíme danou věc vytáhnout na světlo, vyčlenit ji z celku apod. Dokazovat boha, který je ve všem a vším se proto zdá bezpředmětné až nesmyslné.

 

Nietsche pravil: „Bůh je mrtev“, Dostojevský napsal: „Kdyby člověk Boha neměl tak by si ho musel vymyslet“, budhisté tvrdí, že žádný Bůh není a že je jen nekonečná prázdnota a podle indického mysticismu je Bůh všude a ve všem. Jsou země, kde lidé mají tisíc bohů a mohou si vybrat a takové kde je na trhu pouze jeden.

Bůh 

 

Ale ať je to tak nebo onak vyvstává otázka, proč Bůh (za předpokladu že je stvořitelem všeho) to provedl tak neobratně, dalo by se říci až zbytečně složitě a stvořil člověka z atomů, proč ho nestvořil rovnou k obrazu svému. Nač ta mezera, která je natažena mezi Bohem a člověkem.

 

Možná, že kdybyste mohli přiložit své ucho na boží rty, slyšeli byste jen echo huronského smíchu.

 

Ve jménu boha se kácejí statisíce lidských bytostí. Bojují pro něj a pro něj taky umírají.  Bůh mlčí a směje se za závěsem. Dívá se na plačící matky nad svými umírajícími dětmi, kterým nemohou pomoci. Dívá se na mladá těla, jak se prohýbají pod ranami osudu, jak si nechávají provrtávat těla olovem a šrapnely; ve jménu Boha.

 

Říká se, že Bůh je láska, nekonečná spravedlnost a dobrota. Existují přece Boží mlýny, které svou práci odvádějí na onom světě.

 

Šťastní lidé se nemodlí. Nemají ani pokdy. Jen nešťastní lidé tlučou svými čely do oltáře a naříkají nad svým osudem a čekají na svého Mesiáše, svého zachránce, který by je osvobodil z jejich zajetí a trápení a který by splnil jejich touhy a sny; který by je miloval.

 

Ale spoléhat se na něco tak pochybného jako je spravedlnost na onom světě nahrává do karet všem těm, kteří páchají zlo na tomto světě, kteří nechávají lidem naději, že se přece jen „dožijí“ spravedlnosti, ale až po své smrti.

 

Moderní věda dospěla k závěru, že pokud chceme opravdu něco dokonale poznat, nemůžeme vyčleňovat část od celku, nýbrž musíme do toho zahrnout i sebe sama, tedy i pozorovatele.

 

A tedy ani Bůh nemůže být vyčleněn a usazen v Nebi. Bůh je v nás a my jsme v něm. Ale je to spíše božství, které je v nás a my jsme božstvím.

 

A kolik lží musel člověk nalepit na Boha, aby neviděl své vlastní božství.

 

 



  ZPĚT   Zpět na předchozí stránku