Zpívající dveře

Zpívající dveřeTržnice v Hafasu praskala ve svých švech, a tak jako každý den, byla naplněna spoustou lidských nohou a emocemi. Jedni nakupovali, druzí prodávali, další vše pozorovali, a pak byli ti, co kradli, podváděli, nebo se hádali, zkrátka byla to atmosféra pravé a nefalšované tržnice zasazené do pouštní krajiny.

 

Satum se rozhlížel kolem, koulel očima, a pak je spatřil. Dveře. Byl rád, že nemusí obcházet tržnici křížem krážem, a že má vlastně štěstí, že hned tak záhy uviděl to, co potřeboval. Dveře byly staré a tak mohl očekávat příznivou cenu. Dát peníze za nové si jako začínající obchodník nemohl dovolit. Provizorně měl, ve svém obchůdku pouze závěs s korálky. Dveře byly vyřezávané neznámými symboly a bylo vidět, jak jsou staré a zašlé věkem, ale byly pevné a zcela pro nový obchůdek postačovaly. Přeměřil velikost dveří a zjistil, že mají přesně takovou, jakou potřeboval, až se divil svému štěstí.

 

- Krásné viďte! Promluvil měkce prodavač.

 

- Jsou staré a dost zašlé, řezby jsou vybledlé …. Promluvil Satum.

 

- Pane! Ale vaše oči říkají něco jiného!

 

- Dobrá, možná bych je koupil, ale jakou mají cenu?

 

- Pane, cena dveří je nevyčíslitelná.

 

- Nemluvte hlouposti, a řekněte kolik! Proč byste je jinak prodával?

 

- Prodavač byl chvíli potichu a pak šeptem řekl: Legenda, praví, že pokud dveře padnou do domu jako ulité; do domu, který byl započat a dostavěn v úplňku, pak mají kouzelnou moc.

 

- Jakou kouzelnou moc mohou mít dveře?

 

- To nevím, dodal upřímně prodavač.

 

- No vidíte! Jak dlouho je prodáváte?

 

- Mám je v krámě dva roky, prodal mi je jeden potulný derviš, který zmizel tak rychle jak se objevil.

 

- Kolik za ně chcete?

 

- Dvě stě.

 

- Dám sto.

 

- Pane sto jsem za ně dal derviši.

 

- Dveře potřebuji – promluvil Satum a škrábal se na hlavě -  ale musím přiznat, že mohu dát nejvíce sto padesát penízků ani o jediný navíc.

 

Na tváři obchodníka se rozlil úsměv, o kterém věděl jenom on. Nevěřil tomu, co mu potulný derviš vykládal, věřil v peníze a jejich moc. „Nakupuj tak levně, jak jen můžeš a prodávej co nejdráže.“ To byla jeho písnička. Nakonec se dohodli.  

 

Satum naložil dveře na svého osla a vydal se zpátky domů. Kapsu měl o 160 penízků lehčí a cestou si zvesela pohvizdoval.

 

Na druhý den dveře pečlivě očistil, a namísto závěsu je zasadil. Padly jako ulité a vše vypadalo tak, jakoby ty dveře byly v krámě odjakživa. „To je krása“ pochválila Satuma jeho žena.

 

Teď, když měl dveře, mohl Satum nanosit do nového obchůdku všechno zboží, které měl uloženo ve svém domě. Do večera byl se vším hotov, zamknul a šel si lehnout.

 

Ráno, jako pavouk na mouchu vyčkával na svého prvního zákazníka a nečekal dlouho. Do obchodu vstoupil pán a s ním se ozvala líbezná melodie. Satum okamžitě věděl, co si pán přeje a ještě než se stačil na cokoliv zeptat, vykládal na pult barevný papír, křídy a stojan.  Neznámý pán koupil všechno co mu Satum nabízel a spokojeně z obchodu odcházel.

 

Ten den přišli ještě tři zákazníci a všechno se událo přesně tak jako u prvního. Když vstoupili do obchůdku ozvala se melodie, podle které Satum ihned poznal, co si zákazník ve svém srdci nese za přání, a podle toho vytahoval z polic zboží, které všichni do jediného nakoupili.

 

Uběhnul měsíc a většina obyvatel vesnice nakupovala pouze v Satumově obchodě.

 

Jeho žena se radovala z obchodního úspěchu a nikdy by si nepomyslela, že její muž bude tak zdatným obchodníkem. Byla na něj milá a hodná. A možná proto ji Satum o svém tajemství nepověděl. Dobře věděl, že za jeho úspěchem nestojí on a jeho schopnosti, ale kouzelné dveře. „Usmálo se na nás štěstí a to je vše“, říkával Satum své ženě.

 

Jednou ráno vstoupí do obchůdku stařeček s holí, ale žádná melodie od dveří nezazněla. Stařec přejíždí očima police, potom se otočí a odjede. Pak přijdou další, ale ani u nich Satum neslyší žádný tón a marně máchá rukama do vzduchu do svých polic. Tu vytáhne hřebíky, tu podkovu, ale všechno je špatně a zákazníci rozmrzele odcházejí jinam. Ten den prodal jen několik drobností.

 

Uběhnul měsíc, kdy Satum slyšel naposledy zpívat dveře. V noci se převaloval a nemohl spát. Jeho žena byla rozmrzelá a podrážděná. To co vydělali, bylo už dávno utraceno. Obchod místo toho, aby peníze rozmnožoval, tak je polykal.

 

Satumova žena si povzdychla a pravila: „Od té doby, co jsem dveře namazala olejem, aby už konečně přestaly vrzat, tak se obchody nedaří“. 



  ZPĚT   Zpět na předchozí stránku