vývrtŠmátrám očima po polici a hledám ten zatracený papírek. Potřebuji ho a neumím si představit, že bych jej nenašel. Bílá, modrá a další barvy míjí před mými zraky. Ne, tady to není. V zoufalství se otáčím a na zemi vidím zelený lístek. Kdyby se daly emoce zhmotnit, uviděl bych na podlaze kámen, který právě vypadnul z mého srdce. Shýbnu se a cítím, jak se mi nadouvají plíce svíravou nadějí. Ještě není nic ztraceno! Jsem ve hře. Ano toto jsou ta vítězná čísla loterie. Ty peníze potřebuji a mé volání bylo vyslyšeno. Ach bože! Svět je úžasný!

 

Omámen těmi nejrůžovějšími přísliby vycházím z domu. Jdu si vybrat odměnu. Bum!! Hlava se mi roztočila a já padám k zemi sražen projíždějící dodávkou. Jak jen jsem mohl udělat takovou pitomost. Ležím na zemi ochrnutý a neschopný pohybu ani řeči. Lidé se začínají shlukovat. Pozoruji anonymní dav, jak se pase na mém neštěstí, tato nehoda se jich přece osobně nedotýká a oni se mohou jen tak koukat.

 

„Pane je vám něco?“ slyším hlas, ale nikoho nevidím a ani nemohu mluvit. Oči mám dokořán a vypadám asi dost hloupě. Spatřím zelený papírek, který mi vypadnul při nárazu z kapsy. Vítr ho pomaličku odfoukává. Ach ne! Teď na něj někdo šlápnul. Snažím se vykřiknout, ale jen tak zachroptím.

 

Několik rukou mne pokládá na nosítka a vkládá mne jako rakev do sanitního vozu. Odjíždím. 



  ZPĚT   Zpět na předchozí stránku