Vážka a chlapec

Modrá Vážka prolétávala nad rozkvetlou a voňavou loukou. Chvílemi zpomalovala, chvílemi zrychlovala, anebo se jen tak vznášela namístě jako helikoptéra pod sebou spoustu barevných bodů a teček.

 

Přihnal se silný vítr, ve kterém se Vážka potácela se ze strany na stranu nahoru a dolů až to nakonec vzdala a nechala se jen tak unášet daleko od jejího domova. Tak daleko až se pod jejími křídly objevilo širé moře.

 

Zpoza mraků vykouklo Slunce, které zahnalo studený vítr pryč a její paprsky ohřívaly zkřehlou a promrzlou Vážku.

 

Byly však příliš silné. Průhledná a jemná křídla se začala na slunci připalovat.

 

Rozehřátá Vážka doslova vlétla do modrých a pěnících se vln moře, aby tak uhasila své rozpálené tělo. Vážky sice mají křídla, ale nemají ploutve, jsou velmi obratné ve vzduchu, ale ne ve vodě.

 

Nebýt velryby, která se vynořila z hlubin na hladinu, aby se nadechla tak se Vážka utopila.  Velryba Vážku nabrala na svůj mohutný hřbet, aniž by cokoliv tušila, chvíli na vlnách odpočívala, ale nakonec se vrátila zpět do hlubin. 

 

Vážka divoce vzlétla vysoko do oblak. Všude kam pohlédla, se rozlévalo modré moře, až docela daleko byl vidět malinkatý bod.

 

Vážka se rozlétla k malinkaté tečce, která se zvětšovala a zvětšovala, až z ní vyrostla velká plachetnice s bílými plachtami. Dočista unavená a celá udýchaná se snesla na dřevěnou palubu.

 

Na palubě se nacházel huňatý pes, který na neznámého cizince vrčel a štěkal a pokoušel se Vážku chňapnout svými hrozivými zuby.

 

I zahnal dospělý člověk psa do kouta mezi provazy a starou kotvu. Vzal si vystrašenou Vážku do dlaně, a hodlal si z ní udělat pěkný nástěnný exponát do své kajuty.

 

Ihned se přihnal malý kluk a poprosil ho, aby mu Vážku daroval.

 

Malý chlapec a Vážka si během plavby spolu hráli. Vážka ukazovala chlapci, jak se létá ve vzduchu, a chlapeček zase jak se chodí po zemi. Chlapec se o Vážku vzorně staral, a každý den jí nosil jídlo. Vytvořil pro ni dokonce papírovou krabici, ve které Vážka bydlela.

 

Po připlutí do přístavu nastal den loučení. Vážka je přece něco jiného než člověk a potřebuje louku, květiny a jiné vážky. A tak nastalo velké loučení. Skanulo pár slziček na obou stranách a frrrrrrrr. Z Vážky se stala malinkatá tečka, která zmizela za obzorem. 

 

 

 

Z knihy ...

 

 


  ZPĚT   Zpět na předchozí stránku