Podivná ztráta

 

Rampajs rád žil a užíval si hojnosti, kterou oplývala jeho kapsa.  Avšak stalo se, že jednoho dne přišel o chuť a každé jídlo, které pozřel, bylo jen kusem hmoty; kouskem tvaru bez chutě. Rampajs už neměl žádný požitek v pojídání pokrmů a pochoutek, a proto polykal jen to nejnutnější, aby zahnal hlad.

 

Na druhý den uslyšel obrovskou ránu; cítil, jak se rozevřela mezera ticha, která se zvětšovala a zvětšovala, až dočista ohluchnul. Jen hučení v hlavě mu zůstalo jako ozvěna na podivnou událost.

 

Když se jakž takž zotavil a zvyknul si, tak jednoho rána otevřel oči a zjistil, že se dívá se do Tmy. Světlo se mu z života vytratilo.

 

Následujícího měsíc přišel o čich a orientoval se jen podle svého hmatu.

 

A jednoho dne zjistil, že necítí vůbec nic. Žádný odpor, jako by se vznášel ve volném prostoru. I Hmat se mu z těla vydrolil.

 

Jediným pilířem, který mu zůstal, byl Rozum.

 

Ale i o ten přišel, neboť se z toho všeho pomátnul.

 

 



  ZPĚT   Zpět na předchozí stránku