N E M O H L O   B Ý T   P O Z D Ě J I

 

Pan Drobil, pekař s velkým kulatým břichem si zvesela pohvizdoval, zatímco míchal těsto ve svém krámku. Prsty jako špalíčky se mu obratně bořily do těsta. Zda za hlavní příčinu natřásání pekařova břicha bylo hvízdání anebo hnětení těsta nevím, snad to bylo obojí dohromady. Kulatá tvář, se dvěma ruměnci po stranách kypěla nahromaděnou energií.

 

Pan Drobil, byl člověkem, který měl rád své pohodlí a hlavně …… nikdy, a to za žádnou cenu nikam nespěchal. Pokud někdo přišel do krámu s žádosti o chléb, který ještě nebyl dopečen, ale už dávno měl být hotov, pan Drobil s klidnou tváří rybáře, který málokdy něco ulovil, co by stálo za zmínku v hospodě, …..odpovídal „Až bude tak bude“ někdy i dodal „kdybych to chtěl uspíšit všechno bych tím zkazil“. Po práci většinou sedával u svého velkého televizoru, kde  pozorně sledoval na svých dvanácti kanálech, postavy honící se za zlatým pokladem, lidi, kteří zápasí v peřejích divoké řeky, obličeje v oblecích, které se POTÍ pod tíži všetečných otázek pánů redaktorů a mnoho a mnoho dalších lidských hemžení, snažení a spletitých peripetiích. To vše pozoroval pekař Drobil, ze svého modrého divanu s pruhovaným vzorem, a dělalo mu to tuze dobře.

 

Většinou měl na stole nachystáno spoustu jídla, které si pečlivě připravil, a které zvolna pojídal a užíval si svého pohodlí. Málokdy a máloco ho dokázalo vyvézt z rovnováhy v jeho zažitém světě. Co potřeboval vědět, to věděl, a co potřebovat nemusel, po tom se nepídil. To co mu zrovinka dělalo malinkatou starost, byla drobná mastná skvrnka, která se objevovala s železnou pravidelností pod jeho vozem. A právě, tímto starým vehiklem dojížděl den co den, do sousední vesnice Chlebounkov, ve které se nacházelo jeho malé pekařství. Vše bylo vzdálené necelých 11 kilometrů. Cesta do pekařství měla svou dynamičnost.  Byla to cesta malebná, mírně kopcovitá, a podél většině úseku byly po obou stranách vysázené švestky.  

 

Pan Drobil právě dopíjel svůj oblíbený brusinkový odvar, když v tu chvíli se ucho oddělilo od oválného hrnku s motivem pečiva, a ten již bez ucha padal k zemi jako kámen vržený do vody. Rozbité střepy se usazovaly všude dokola. Pan Drobil se pomalu  zadíval na ucho, které ještě křečovitě svíral ve své ruce. A potom opět dolů na střepy chtěje vše pochopit. Dožvýkal, poslední sousto švestkového koláče, vypnul televizor, a zvolna odcházel do komory pro náčiní, kterým by vše odklidil. Přitom si pomyslel. „O té prasklince v uchu hrnku jsem věděl již několik týdnů. Zvolna se rozšiřovala a plazila se jako had po celém jejím spodním obvodu, měl jsem ji docela rád a už jsem si na ni zvyknul. Ale teď….? Měl jsem hrnek přece jenom vyměnit a neotálet s tím!“ Očima se podíval do míst, kde na polici čekala řada hrnků, která by tak ráda sloužila. Za možnou příčinu prasklinky odhadoval pan Drobil lehké ťuknutí hrnkem o okraj konferenčního stolku, pozdě večer při sledování fotbalového zápasu. Ničeho si ale tehdy nepovšimnul. Prasklinka musela být přímo mikroskopická, pro zvědavé oko jaksi nedostupná.

 

Jakým způsobem se taková malá dočista až mikroskopická prasklinka rozšíří do katastrofických rozměrů, nyní zajímalo pana Drobila nejvíce. „ …možná je na vině vlhkost, která do prasklinky pronikla, a která se s takovou radostí  po zahřátí  roztahuje a dává ji nový tvar, a to vše plynule až do bodu, když už se ucho není schopno přidržovat hrnku a odloupne se, jako když lupne, a to celé najednou a bez varování. Pomalu smetákem nabíral střepy a uvědomil si, že i ta skvrnka pod jeho starou škodovou může upozorňovat na blížící se nepříjemnou záležitost. Obličej ve tvaru měsíce v úplňku se rozzářil.

 

Brzo ráno na cestě do autoopravny  se rozložité břicho pana Drobila zvolna natřásalo. Zda za hlavní příčinu natřásání pekařova břicha bylo hvízdání anebo špatně fungující tlumiče od auta nevím, snad to bylo obojí dohromady. Kulatá tvář, se dvěma ruměnci po stranách kypěla nahromaděnou energií.

 

 

TISKOVÁ ZPRÁVA:  Tragická nehoda na silnici mezi obcí Horákov a Chlebounkov. Stará škodovka byla nalezena vklíněna do rozložitého stromu. Za možnou příčinu nehody je považovaná prasklá gumička brzdící kapaliny. Řidič na místě mrtev. 

 

 

 

 

Z knihy ...

 

 


  ZPĚT   Zpět na předchozí stránku