K A R A V A N A

 

Dlouhá řada velbloudů postávala v ranním slunci jeden za druhým. Vytvářeli dlouhé stíny, které dosahovaly až na protější písečné duny. Dohromady jich mohlo být kolem třiceti. Jejich krémová srst, se kterou si pohrával pouštní vítr, splývala dokonale s okolní krajinou. Velbloudi byli klidní. V jejich žaludcích to příjemně klokotalo od nedávno pozřeného obilí smíchaného s trochou nasbíraných pouštních travin. Všichni byli odpočati a připraveni vyrazit na další dlouhý pochod. 

Vzduchem zasvištěl bič, a dopadnul na hřbet jednoho z nich, který si právě sednul. Tvář barvy temného bronzu se rozhlídla kolem a zvolala:
„Vyrážíme, bůh nám buď milostiv.“
Karavana plně naložených velbloudů měchy s vodou, stany, koberci, nádobím, potravinami, dřevem a dalšími věcmi, které potřebovala devíti členná rodina ke své obživě, se dala do pohybu směrem na západ do města Uru.

 

Dvanáct velbloudů zamýšlela rodina prodat na trhu. Zbývající velbloudy naloží nakoupeným zbožím a vydá se na zpáteční cestu přes poušť zpátky do vesnice Tarak. Tímto způsobem se živil Tabriz a jeho rodina, před ním se takto živil jeho děd a takto se budou živit, jak se domníval i jeho dva vnuci. Samuel a Kublaj. Několik velbloudů zahýkalo od radosti. Radovali se i oba vnuci, kteří se nemohli dočkat, až konečně dorazí do města, plného hlomozu, hudby, krásných žen, roztodivného zboží a dalších aktivit, které jsou tak těžko dostupné na vyprahlé poušti. 

 

Slunce pozvolna stoupalo ke svému vrcholu. Vzduch se tetelil horkem. Písek byl rozžhaven a oslňoval bez výjimky všechny oči, které na něj pohlédli. V takovéto situaci je nejlépe se dívat daleko dopředu.  V hlavě to hučí, a myšlení se upíná pouze na fakt, že za pár hodin slunce o něco poleví, stíny se protáhnou a všichni si budou moci trošku oddechnout. Osamělý orel vysoko na obloze přerušil na chvíli monotónní pohled do okolní krajiny, která vypadala jako dno vyschlého moře. Vlnobití vytvářené větrem bylo jasně vykresleno do zrnitého písku.  Někde byly vlnky malé, jinde větší, tu a tam byly vidět opravdu vysoké duny. Krajina se chovala spíše jako negativ, který život odráží.  

 

Uběhlo již několik hodin plynulého a poklidného pochodu. Rozvážné tmavé oči, přizpůsobené životem na poušti, ostražitě pozorovaly několik minut malý tmavý bod v dálce.  Tabriz moc dobře věděl, že každičký byť i nepatrný detail, může mít v této oblasti cenu života nebo smrti. Bylo už příliš pozdě na to, aby karavanu otočil jiným směrem, neboť nepatrný bod v dálce karavanu již dávno určitě pozoroval. Jizva na pravé straně jeho tváře byla dostatečným varováním, před neočekávanou návštěvou. Bylo tomu již dvacet let, kdy se střetnul s lupiči a musel bránit karavanu svým ručně tepaným mečem. Tehdy zahynul jeho prvorozený syn a otec. Zvolna si poškrábal jizvu táhnoucí se přes celou pravou tvář a popohnal svého velblouda.  Již dobrých deset minut se karavana blížila směrem k onomu místu, ale tmavý bod v dálce se ani o píď nepohnul. Nebyla to ani mršina velblouda jak se později Tabríz domníval, ale jednalo se o kus černého kamene, který vyčníval zpoza písku. Kámen vypadal dočista jako ostrov v moři. Bylo to opravdu zvláštní neboť Tabriz tudy procházel s karavanou nesčetněkrát, ale nikdy nic podobného neviděl. Pouze písek a jenom písek, žádné skály. Jenomže nešlo ani o skálu, ale o vrchol starobylé stavby, dávno zaváté nejenom pískem, ale také časem. Vše by zůstalo skryto před lidskými zraky, kdyby se před několika dny tudy touto oblastí neprohnalo silné tornádo, které vysálo několikametrovou povrchovou vrstvu písku až ke špici tohoto starobylého města.

 

Tabrizova  emoce napětí se pomalu proměnila ve zvědavost.   Teď, když dosáhla karavana onoho místa, bylo vidět zřetelně torzo věže s okrasnými ornamenty, které byly vytesány do kamene.  „Tady rozložíme stany a trochu si odpočineme před zítřejším pochodem“ pravil rozhodným hlasem Tabriz a pokračoval „budeme mít dost času na prozkoumání tohoto místa“.  Pomalu slezl ze hřbetu svého velblouda, a šel si neobvyklý nález prohlédnout. Všichni ostatní měli své povinnosti při odstrojování velbloudů a stavění stanů. Ženy pomalu začali připravovat osvěžující nápoj „Loche“ a přitom se usmívali tak jak to pouštní lidé umějí.

 

Drsné ruce bronzové barvy pozvolna přejížděly po starobylých ornamentech. Samuel s Kublajem počali odhrabávat písek okolo věže. Po hodině práce toho nechali, neboť se jim povedlo takto vyhrabat pouze něco kolem půl metru do hloubky bez zjevného výsledku. Písek byl sypký a hodně horký. Původní nadšení z objevu rychle vychladlo. Nikdo již nálezu nevěnoval pozornost, ta se obrátila na právě uvařenou večeři skládající se z kozího masa, sušených datlí a pšeničného chleba.  Všichni si vychutnávali jak jídlo, tak příjemného chladivého větru, který sebou odnášel nahromaděný celodenní žár. Pomalu se počaly objevovat hvězdy a poušť se stávala ještě tišší.

 

Po dalších deseti dnech pochodu dorazila karavana do města Uru. Tabriz cítil povinnost informovat tamní úřady o svém objevu, a tak také učinil. Starosta města vyslal do oněch míst několik mužů, kteří Tabrize doprovázeli na jeho zpáteční cestě do jeho rodné vesnice Tarak. Ten jim cestou ukázal ono místo, kde se podivná stavba nacházela, a s muži se rozloučil. Od té doby, kdykoliv projížděl se svou karavanou kolem onoho místa, které se nacházelo v polovině trasy Tarak-Uru, pozoroval archeologické práce, které postupně obnažovaly torzo věže a další nově se objevující stavby. Do těchto míst, bylo zapotřebí dodat spoustu potřebného zboží pro obyvatele, kteří se podíleli na archeologických vykopávkách. Neváhal a změnil sortiment zboží, se kterým až doposud obchodoval. Tabriz se stal  jedním s hlavních „dopravců“ všech možných předmětů a potravin mezi městem Uru a archeologickou osadou. Archeologové dokonce objevili funkční studny, ve kterých se nacházela drahocenná voda. Ty se za poslední tisíciletí opět nějakým záhadným způsobem naplnily a byly připraveny sloužit.  

 

Uplynulo mnoho let a z Tabrize se stal postupem času velmi bohatý člověk, který vlastnil několik karavan čítajících na 300 velbloudů. Jaké štěstí mu a celé jeho rodině přineslo nakonec objevení starobylého města.

 

 

 

 

Z knihy ...

 

 


  ZPĚT   Zpět na předchozí stránku