Černá Mamba

Od mládí se zajímám jen o hady. Staly se mou vášní. Ve svém domě jich mám desítky různých tvarů a barev.
Ve skleněných klecích chovám přátelské hady, se kterými se člověk může mazlit, i nebezpečné, se kterými si hrát nelze. Pečuji o krajty, kobry, různé zmije a chřestýše dokonce mám i mořského korálovce.

 

Už nevím, jak jsem se k tomu všemu dopracoval, vše ale začalo jednou příhodou v lese. O hadech jsem měl tehdy jen povrchní informace a tak není divu, že jsem se při setkání s užovkou obojkovou hodně vylekal.
Hadí oči se ji divoce leskly, a vykrojený jazyk nebezpečně vylézal ven. Pamatuji si, že i přes velký strach, který ve mně byl, jsem měl divokou touhu si hada pohladit a přejet mu rukou po kroutícím se těle.
Je to jako z rozkoší. Pokud to není nebezpečné, pak to není ono. Zkrátka ten pocit si hada pohladit a polaskat tak nějak ve mně rezonoval, až do chvíle kdy jsem si koupil svého prvního hada. Jednalo se o neškodný druh, bez jedovatých zubů.      

 

Hady hladím dodnes a to jedovaté a pořád se nemůžu nabažit z toho zvláštního pocitu, který člověka přibližuje k něčemu tak záhadnému jako je smrt. Stačí jen jedno kousnutí a …. a proto ve svém domě nemám žádnou protilátku.

 

V Africe roste květina velice podobná naši pomněnce. Jde o velmi citlivou a útlou rostlinky, která je náročná na volný prostor.
Za normálních okolností by byla překryta bez milosti ostatními rostlinami a velmi rychle zašla.

 

Na svou obranu si proto vyrábí jedovaté sloučeniny fluoru, který je při dešti splavován ke kořínkům sousední vegetace.

 

A protože sousedé nejsou vybaveni žádnou vhodnou protilátkou, která by byla schopna jed zneškodnit; postupně hynou.  Jen útlá rostlinka zůstává na místě bez poškození a nikoho, kdo se s ní setká, by nenapadlo, o jak velkého zabijáka jde.

 

A tak je to i s hadím jedem. Ten působí prostřednictvím inhibitorů enzymů, které v organismu vyřadí určité procesy a obsadí jejich aktivní centrum.
Například zboří most, po kterém se předává kyslík do krve a člověk se udusí. Různé jedy útočí na různá centra, ale v zásadě všechny hadí enzymy fungují jen po určitou dobu; několik minut; to stačí na to, aby se kořist udusila anebo byla zcela paralyzována.

 

Jednoho dne, při běžném úklidu ve svém hadím království, se mi stalo něco velmi velmi nepříjemného. Ucítil jsem hadí kousnutí nad kotníkem. Škubl jsem sebou a uviděl Černou Mambu, která se plazila rychle pryč, jakoby si uvědomila, co provedla a plazila se stočit na hanbu.

Bez protijedu mi zbývalo jen několik minut života. Co jsem mohl dělat? Protilátku jsem neměl, a volat pomoc, na to nebylo pokdy.

 

Lehl jsem si pomalu na zem a čekal jsem na smrt.

 

Nevím proč, ale vzpomněl jsem si na článek v novinách o tom, že v Indii existují lidé, kteří se pro diváky nechávají za peníze uštknout jedovatou kobrou. V průběhu svého života s hady se stali tito Kobraři, tak si říkají, imunními. Dokonce jsou tak nasyceni jedem, že kdyby někoho kousli tak by ten kousnutý na místě zemřel, tak jako by byl uštknut opravdovou kobrou.  Za tučný příplatek se nechávají kousnout i do krku, ale to už je opravdu nebezpečné a jde jim o život.

 

Viděl jsem trochu rozostřeně a pociťoval podivné vibrace, které vycházely z místa uštknutí, a které se rozlévaly po celém mém těle. Byl to takový horký a kymácivý pocit. Velmi těžko se to k něčemu přirovnává.
Asi po dvou minutách jsem se započal dusit. Nemohl jsem dýchat a začal jsem se silně potit. Začalo mi škubat levé rameno a srdce mi divoce bušilo. A v tom okamžiku mi po břiše leze Bonifác, je to had, který sice dovede pěkně kousnout, ale jinak je neškodný a já si uvědomil, že to byl on, který mně kousnul.

 

Okamžitě se mi ulevilo a já cítil, jak se mi plíce nafukují jako balón a já pomalu přistávám opět na zemi. Potom jsem vstal. Točila se mi ještě hlava, moje chůze se podobala vrávoravému pohybu na lodi, tělo jsem měl jako v horečce, ale jinak jsem se cítil v pořádku. Rozhodně už jsem neumíral.   

 

Oba hady jsem vrátil na svá místa a tentokráte jsem si dal pozor, abych víko řádně uzamknul, a jel jsem se nechat vyšetřit do nemocnice.

 

Jaké bylo mé překvapení, když jsem se dozvěděl, že mně nekousnul Bonifác, ale africká Černá Mamba! Nasadili mi protilátky, ale to už bylo zbytečné.
Když o tom tak nyní přemýšlím, tak kdyby se na scéně neobjevil Bonifác, už bych byl pravděpodobně mrtev.



  ZPĚT   Zpět na předchozí stránku