Náhodná povídka
Seřadit:

Malíř a kouzelný štětec
O malíři, který snil o tom, že nakreslí dokonalý západ Slunce.
Díra v ponožce
V ponožce se objevila malinkatá dírka. Původně nebyla a vůbec neexistovala, ale postupem času narůstala a drala se na světlo světa...
Nejkrásnější žena
Je naprosto přirozené, když muž touží po krásné ženě. Pokud je navíc žena tou nejkrásnější a svým půvabem překonává i samotné slunce, touha se stupňuje, ale dokonalost může být dvojsečná.
Posvátní modří sloni
Slepá víra a zaslepenost mnohých z nás mne vedla k napsání této prozaické miniatury. Za modré slony si můžete dosadit opravdu cokoliv.
Výhra
To se může stát každému. Vsadí si v loterii a zastrčí lístek bůhví kam. A když je v tisku oznámení, že si pro výhru zatím nikdo nepřišel ......
O hrníčku
Nesmyslnými hádkami a žvatláním, se zmenšujeme. Jaksi nám ubývá sil, ale realita je šťavnatější než jakákoliv fantasie. Bajka o jedné hádce, a o tom jak to taky všechno může skončit.
Jezero bohů
Taky vám připadá život jako sen a někdy sen jako realita? Příběh o boji se záhadnou nemocí, na kterou není léku.
Poleno
Existence ohně je přímo závislá na palivu. Dokud ho má, žije. Oheň se nemůže zastavit, byla by to jeho smrt. Oheň se dá přirovnat k dýchání. Pokud dýcháme tak jsme. Život jde ruku v ruce se změnou.
Když bahno povstane z močálu
Žít v neustálém puchu, obklopen jen bodajícím hmyzem není vůbec příjemným prožitkem. Bajka o tom, jak šlo bahno do světa.
O rybě která se chtěla utopit
Byla jednou jedna rybka, kterou nikdo nebral vážně. Nikdo si s ní nechtěl hrát a ona se cítila opuštěně a mizerně a nezajímavě. Vůbec se ji nechtělo žít, a proto se rozhodla, že se utopí.
Mráček - pohádka
Narodil se obláček bílý jako sůl a nikdo mu neřekl jinak než Mráček. Skupina mraků, ve které si Mráček hrál, proplouvala vysoko nad zemí a byla unášena jižním větrem.
Odvaha v kapse
„Poslyš, nebudeš tomu věřit“ promluvil jsem na obra „můžu z tebe udělat zrníčko písku, ale jdi si raději svou cestou ….
Zeď
Když se člověk dlouhou dobu dívá do zdi, už mu jako zeď nepřipadá ..........
Hřbitov slonů
Jednoho dne se musí i slon rozložit v prvky.
Jezevec
Bajka o jezevci
Rozsvítila se světla
Byl jsem vtlačen do podivné kobky, kde se prostor pohybuje podle jiných zákonitostí.
Řezník
V době, kdy gravitace roztáčela hmotu, kdy had záviděl stonožce, stonožka záviděla ptáku, pták větru a vítr slunci, se hádaly dva konce řemene ze hřbetu zdechlého vola o tom, který z nich je mocnější.
Podivná ztráta
Rampajs rád žil a užíval si hojnosti, kterou oplývala jeho kapsa. Avšak stalo se, že jednoho dne přišel o chuť a každé jídlo, které pozřel, bylo jen kusem hmoty; kouskem tvaru bez chutě.
O muší povaze
Copak se to v roji much odehrává za podivnost, pomyslel si člověk a strčil do bzučícího víru hlavu.
O platanu, který chtěl zemřít
V královské zahradě rostl obrovský platan, který usychal a nikdo nevěděl proč ...
Molekogeno, a.s.
Tvář pana Sbírala, pobledla; pocítil v sobě takovou slabost sklíženou s nevolností, že musel ihned usednout do křesla. Chvíli těžce oddychoval, a potom si pomyslel: „Tak přece jen je to pravda!“ Zavřel oči a představoval si ...
Zpívající dveře
Tržnice v Hafasu praskala ve svých švech, a tak jako každý den, byla naplněna spoustou lidských nohou a emocemi. Jedni nakupovali, druzí prodávali, další vše pozorovali, a pak byli ti, co kradli, podváděli, nebo se hádali, zkrátka byla to atmosféra pravé
Modré tlačítko
Žil byl kdysi jeden človíček, který ničím zvláštním nevynikal. Byl postavy průměrné a průměrný byl i jeho život. Proplouval životem a to málo co vydělal, zase utratil a vůbec žil jako většina ostatních človíčků, od výplaty k výplatě.
O vráně
Bajka o vráně, která chtěla něco extra.
Všechno dobré jde do Pekla, zbytek zůstává v Nebi
Byl jednou jeden filosof, který ničemu nevěřil, nevěřil na osud v nebe ani v peklo ...
Pohřeb Boha
Byl parný den, ve kterém se vypařoval i asfalt. Každičkým pohybem, každičkou myšlenkou se mé tělo i mysl zahřívaly. Dýchal jsem pomalu, abych šetřil energii. Připadal jsem si jako plaz, který nehybně leží na slunci a nasává energii.
Černá Mamba
Od mládí se zajímám jen o hady. Staly se mou vášní. Ve svém domě jich mám desítky různých tvarů a barev. Ve skleněných klecích chovám přátelské hady, se kterými se člověk může mazlit, i nebezpečné, se kterými si hrát nelze. Pečuji o krajty, kobry, různé
Dva břehy
Byla kdysi jedna řeka, která oddělovala dva břehy. Řeka nebyla ani malá ani velká ani důležitá ani bez vlivu. V průběhu života řeky, už proteklo mnoho vod. Břeh s druhým břehem naříkají společně nad nepříznivým osudem.
O rybáři a lovu
Byli dva. Jeden rybářem tělem i duší, který nevynechal jedinou příležitost, aby mohl chytat ryby. Druhý člověk, který se o rybaření nikdy nezajímal.
Vážka a chlapec
Modrá Vážka prolétávala nad rozkvetlou a voňavou loukou. Chvílemi zpomalovala, chvílemi zrychlovala, anebo se jen tak vznášela namístě jako helikoptéra; pod sebou spoustu barevných bodů a teček.
Příběh zavátý časem
V dávných dobách žil v nádherném paláci, mocný král. Měl krásnou myšlenku, ale neměl čas. Cítil, jak se utápí v moři záležitostí, jak je rozdroben, jak je rozmělněn. Jak ho vyšší zájmy, okolnosti i jednotlivý lidé, vysávají, jak mu berou energii.
Beethovenův klavír
Nacházel jsem se v hlavním městě Gruzie v Tbilisi. Toto město s příchutí Orientu naplněné dřevěnými domečky s vyřezávanými balkóny, se spoustou starobylých kostelů, klikatých uliček a pitoreskních obchůdků, se mi obzvláště zapsalo do paměti a to díky ...
Chroust
Podívej se, jak se choulí! Jak zběsile chňapá do vzduchu svými chapadly! Nebude chromý? Jeho krovky vypadají jako převrácený chrám.
Bezmála bezezbytku
Bezobratlý blanitý hmyz, se bezmocně svíjel v bezejmenném lese; bez pomoci. Bezešvá beznaděj sklížená s bezcitností.
Na cestě lesem
Jednou si takhle jedu na formanském voze, před očima, dva páry mých hnědáků lesknoucí se v ranním slunci a cválajíce po udusané zemině. A tu v hlubokém lese v dáli vidím, jak sedí na pařezu, takový stařeček, s dlouhým bílým vousem.
Cesta do nitra zeleného světa
Až nyní jsem si plně uvědomil, že nahodilé záškuby pod levým okem, nebudou až tak náhodné. Drobné a zpočátku nevinné kmitnutí, které jsem pokládal, jen za silnější mrknutí, a kterému jsem věnoval pozornost asi tak, jako nepatrného píchnutí v zádech mně p
Setkání s Malým princem
Byl jsem právě na průzkumu neznámého objektu, který vykazoval stopy života, na planetce OZZOZORBA v mlhovině Trifid, souhvězdí Střelce, v místě, kde se Čas snoubí s Prostorem a rodí se nové hvězdy.
Kam se poděl haléř
Obíhal celé léta, možná desítky let mezi námi, bez ustání se přesunoval z jedné dlaně na druhou dlaň, vezmu ho do té své a cítím, jak je hladký, jak je hebký, tak jako oblázek nalezený na břehu moře; na rubu číslovka deset, na líci vyražen lev se dvěma oc
Bezdomovec
Schoulená postava se rytmicky nadouvala nahoru a zpět, ale o spánku se hovořit nedalo. V bdělém stavu také nebyla. Třesot, nadouvání se a určitá strnulost, byla smíchaná s neurčitou relaxací. Boj a zároveň odpočinek.
Pangea
Všechno se to seběhlo kdysi velmi, velmi dávno. Tak dávno, že si už na to nikdo nepamatuje. Tehdy byla na Zemi pouze jedna jediná pevnina, jeden kontinent, který lidé, co na něm žili, nazývali Pangea.
Pohřeb
Nikdo mi nebude věřit, co se mi to vlastně stalo. I já tomu pořád ještě uvěřit nemohu. Celá situace, do které jsem se dostal, je tak zvláštní; nikdy ve svém životě jsem se s něčím podobným nesetkal.
V poustevně
Světlovlasý jezuita, s krátkým krkem a uhrovitým nosem byl ponořen v rozjímání. Ruce složené v modlitbě, kleče a s hlavou skloněnou, až k udusané zemině, před oltářem tiše pohyboval svými úzkými rty, s očima, které upřeně hleděly do země.
Obchodník s vínem
Flotila lodí naplněných amforami od spodu až nahoru vínem, se kolébala zvolna do přístavu v Ames na ostrově Therseus. Symbol Rubinovi obchodní společnosti - Modrý pták fénix na bílém podkladu - se třepotal v mírném větru na každé z jeho lodí.
Karavana
Dlouhá řada velbloudů postávala v ranním slunci jeden za druhým. Vytvářeli dlouhé stíny, které dosahovaly až na protější písečné duny. Dohromady jich mohlo být kolem třiceti. Jejich krémová srst, se kterou si pohrával pouštní vítr, splývala dokonale s oko
Zámecký kopeček
Hovořilo se o něm jako o svatém. Prý sedí na skále, a mlčí. Lidé k němu přicházejí a přinášejí k jeho nohám ovoce, chleba, vodu, deku, zkrátka věci, o kterých si myslí, že by mu mohly být nějakým tím či oním způsobem k užitku. On se při pohledu na ně jen
Úředník
Ve svých nejlepších letech sídlila v jejich útrobách obchodní komora. Nyní se na velkých dřevěných vstupních dveří s ozdobným kováním, leskne měděná tabule s nápisem: MINISTERSTVO PRO SPRÁVU ÚŘEDNICTVA.
Stadión
Vytahaná trika stokráte vypraná, barva bledá, nevýrazná, jen ty čísla se na nich pevně drží. Budou asi to poslední co z dresu nakonec zbude. Boty všelijaké, trenýrky střapaté s nevýrazným zakončením.
Nemohlo být později
Pan Drobil, pekař s velkým kulatým břichem si zvesela pohvizdoval, zatímco míchal těsto ve svém krámku. Prsty jako špalíčky se mu obratně bořily do těsta. Zda za hlavní příčinu natřásání pekařova břicha bylo hvízdání anebo hnětení těsta nevím, snad to byl
Modří lidé
Planeta Země se z neznámých příčin odklonila od své vlastní a přirozené dráhy, a spolu se svým měsícem se vzdalovala od Slunce. Nikdo neznal odpověď na otázku, proč se tak stalo. Za možnou příčinu pokládali vědci rázovou vlnu od starobylé kolize obřích ga
Dveře
Bylo to už dávno, kdy člověk naposledy našel cestu do Ráje. Tu a tam, člověk do Ráje přece jen přicházel, ale to se stávalo už jen zřídkakdy.
Sběratel
Veškeré nashromážděné předměty si pan Smetko pečlivě vybíral. Dbal na to, aby byly v co možná nejlepším stavu, pokud to jen šlo a hlavně, aby byly staré. Přes veškerou různorodost předmětů, které si pan Smetko pořizoval, měly jedno společné - vyvolávaly j