Vůle

Tys zabořen po kolena v prázdnotě bičuješ svůj vůz, ve kterém přebýváš, aby tě dostal z močálu nudné smrti. 

 

Jen pryč a pryč! Z těch usazených jistot, které se lepí na člověka, až je celý potažen tou lepkavou a páchnoucí směsí. Smrt v rozkládajícím se pohodlí, ve kterém je jedinečná jistota, že se jeho nuda bude šířit ještě dlouho.

 

Ozve se hlas: „Chceš se stát prostorem ne skrčenou krabicí, ve které je člověk natěsnán? Chceš se zbavit svých rozpraskaných a vysušených myšlenek?“

 

Použij svou vůli! Člověče! Ať to co je v tvém těle zatlačeno, zapuzeno, schoulené a schované, ať se narovná, zesílí, vstane a nabyde tvaru. Svým vlastním potem budeš zalévat své nitro. Staň se kovářem, který sám bude vytvářet svůj osud. Už na nic nečekej!  

 

Narazil jsi na sebe! Objevil ses!  A nyní můžeš v plné síle v této lodi napnout plachty a plout v oceánu možností, který je nyní tvým přítelem a věz, že hlubiny, které se ukrývají v jeho nitru, máš taky v sobě. Staly se jedním společným oceánem, jednou společnou lodí. Už není oceánu ani lodě už je jen věčné plynutí." 

 



  ZPĚT   Zpět na předchozí stránku