Spadla Pravda do propasti

Každé ráno vycházel Matěj ze svého srubu, aby nasbíral vzácnou bylinu Ozzo, kterou poté prodával na tržnici. Lidé ji kupovali pro její léčivé a blahodárné účinky a dobře za ni platili.

 

Ale poslední dobou přicházel Matěj jen s prázdným košíkem a proto se rozhodnul, že tentokráte půjde do lesa dále a tak šel a šel, až se dostal do míst, která ve svém životě neviděl. Zastavila ho až hrana rokle.

 

Naklonil se přes okraj hlubiny a spatřil na dně skomírající pravdu.

 

„Matěji! Zachraň mne!“ zadunělo mocným hlasem ze dna propasti.

 

Pravda je nebezpečná, pomyslel si Matěj a pravil:

 

„Když tě zachráním, budou z toho jen potíže…“

 

„Vytáhneš-li mne nahoru“ pravila Pravda „budeš trpět, to je pravda, ale budeš vědět.“

 

„Když tě nevytáhnu?“ zeptal se Matěj.

 

„Budeš žít, ale nebudeš znát.“

 

Poslyš Matěji řeknu ti jeden příběh, který se stal už hodně hodně dávno a  celý je zavátý časem. 

 Pavouk

V dávných dobách žil v nádherném paláci, mocný král. Měl krásnou myšlenku, ale neměl čas. 

 

Cítil, jak se utápí v moři záležitostí, jak je rozdroben, jak je rozmělněn. Jak ho vyšší zájmy, okolnosti i jednotlivý lidé, vysávají, jak mu berou energii.

 

Prahnul po pravdě, ale nechtěl se vzdát svého vlivu. Nemohl si dovolit opustit neodkladné záležitosti. Pořád se něco dělo, pořád se něco muselo řešit.

 

Rozkázal svým rádcům, přinést do paláce všechny knihy, které v sobě ukrývají pravdu. Za deset let připlula flotila dvanácti lodí naložená knihami. Král se zhrozil. Zavolal své rádce a pravil: Není ani v královské síle přečíst všechny ty svazky, to dříve umřu. Pravda přece nemůže být tak složitá. Vyberte z nich tisíc knih.

 

Za dva roky vybrali rádcové tisíc knih. Knihy naskládali do vyřezávané bedny, kterou králi přinesli. Ihned se pustil do čtení. Zjistil však, že není schopen všechny přečíst a zároveň se nestát starcem.

 

Zavolal rádce a pravil. Vyberte sto knih, které si přečtu.

 

Vypukla válka a král na čtení neměl čas. Vydal rozkaz: Vyberte jednu jedinou knihu, kterou můžu mít stále u sebe i v boji.

 

Za měsíc rádcové přinášeli na bojiště knihu, ve které byla ukryta celá pravda. Zabalenou v hedvábí.

 

Avšak, král byl v boji raněn a ležel nemocen ve svém stanu.

 

Rozkázal, svým rádcům vybrat, pouze jednu jedinou kapitolu, kterou si přečte.

 

Po třech dnech přinesli rádcové do stanu dvacet stránek.

 

Ne! Zahřměl král.  Nemám čas, umírám. Silnou paží si k sobě přitáhnul hlavního rádce a zašeptal. 

 

Chci jednu jedinou větu, která obsahuje celou pravdu.Můj králi, zašeptal po chvíli rádce do ucha:

Pavouk

 

Vše se jednoho dne rozloží, vše se přemění v prach,

 

nezůstane kámen na kameni, krom skutečnosti,

 

která se za vším ukrývá. Jak by mohla být síla,

 

které je obsažena ve všem,

 

sama omezena na pouhé tělo a mysl.

 

..................

Král, který se do historie nezapsal svým bohatstvím, ale tím na co myslel, vydechnul naposledy.

 

Naposledy vydechnul i Matěj, který se setkal s pravdou na dně rokle. 

 

 Pravda

 

 

 



  ZPĚT   Zpět na předchozí stránku