Napsal jsem dvacet čtyři paradoxních příběhů, které jsem uzavřel do  knihy "Nic ve všem a Vše v ničem". To co se napsat nedalo a nedá se to ani zahrát na houslích jsem samozřejmě nemohl napsat (byť bych si tak přál).
Je ale možné, že se mezi slovy, nebo mezi řádky, formou stopy na sněhové pláni objeví náznak něčeho (možná až příliš odvážného); a po této stopě se, už musí čtenář spustit sám.

Černé díry, nejsou vůbec černé, jen vyvažují ve Vesmíru rovnováhu. Jsou jako kořeny, pod nimiž, nad nimiž a v nichž samotných kypí život a to všemi možnými i nemožnými směry.